Standard (EADGBE)
Dnes v noci jsem ze spani kricela tvoje jmeno,
ja vim, ze nejsi rad, ale nejde zapomenout,
jak pri kazdem slove priviras vicka,
prosim vyslys moji zpoved, uz jsme stary na psanicka.
Jsem bytost z vodnich par, ziva jenom z tveho dechu,
ja vim, ze nejsi rad a ze je ti to k vzteku,
chci ti vsechno rict a pak se nekam schovat,
treba pochopis, jak je tezke nemilovat.
Zase zrychlil se mi dech, jak maratonskym bezcum,
co je to za pribeh, bez lasky, bez milencu,
nemas slov, patrne vsechna patri jinym,
prosim promen me s nimi, ve sny, v gesta i ciny.
A ja tu zustanu, ztracene malirske platno,
treba se vratis a ja zas necham se napnout,
prosim maluj me, tvor, k obrazu svemu,
nech me shoret, uz nikdy o nas nemluv.
Jsi me uzko, jsi krev z reznych ran,
jsi ten kdo vchazi nepozvan,
jsi zvuk kdyz padnou mi na rety slzy muz.
Jsi me uzko, jsi krev z reznych ran,
ackoliv nechci, jsi ve me uschovan,
jsi zvuk kdyz padnou mi na rety slzy muz.
Az splynu se vzduchem, necham rozplakat nebe,
budu vsim, tim, co lidi k propasti svede,
budu Krysarovou fletnou a ozvena v tve dusi,
pak ptaci tise vzletnou, by nedali tusit.
Ze se nebe nakloni a zapre se svetem,
tve cerne svedomi poprve promluvi k obetem,
nerovnych boju tve sebestredne valky,
srdecnich nepokoju cos pozoroval z dalky.
Jsi me uzko, jsi krev z reznych ran,
ackoliv nechci, jsi ve me uschovan,
jsi zvuk kdyz padnou mi na rety slzy muz.
Jsi me uzko, jsi krev z reznych ran,
jsi ten kdo vchazi nepozvan,
jsi zvuk kdyz padnou mi na rety slzy muz.
Jsi me uzko, jsi krev z reznych ran,
ackoliv nechci, jsi ve me uschovan,
jsi zvuk kdyz padnou mi na rety slzy muz.
Jsi me uzko, jsi krev z reznych ran,
jsi ten kdo vchazi nepozvan,
jsi zvuk kdyz padnou mi na rety slzy muz.