Standard (EADGBE)

Rec: Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na

Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec -

moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního

 muž.

Píseň nazvaná Poslední Moravan.

 1. Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou

  a zvony odletěly za větrem do Říma,

  obzor se rdí, můj táto, hanbou šarlatovou,

  už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.

2. Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,

jen oči pod přilbicí snad ještě doufají,

a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů

i do ran na orlici, kterou už poutají.

 R: Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,

  hřeben větru rozčesává pera plamenná,

  věřili jsme na pokoru u popravčí káry,

  zlatá doba nenastává, bude kamenná.

3. Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory,

mít duši nestydatou a mozek bez ceny,

být králem lstí a snadno vzít si bez pokory

na svatbu se Zubatou železné prsteny.

4. Není to med, zas píti číši vrchovatou

a věřit na proroky v chorálu polnice,

sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou

na erbu pro otroky - pro naše dědice.

 R: + bude kamenná, bude kamenná ...